Zvonkohru postavil německý varhanář Johan Michael Roeder v roce 1732. Původně byla v majetku hraběte F. A. Sporcka v Kuksu a hrabě ji údajně záhy daroval žirečským jezuitům na usmířenou. V té době totiž vedl Sporck s jezuity soudní spor o stavbu Křížové cesty ze Žirče a Kalvárie poblíž hranic Nového lesa, kterou se jezuité zavázali postavit, ale se stavbou otáleli. Zvonkohra v Žirči je zajímavá v tom, že se zde snoubí princip malé zvonkohry, kde manuálová část je ovládána klasickou klaviaturou, a velké zvonohry, která se zde ovládá pomocí pedálnice. Je to tedy nástroj bicí, ale hraje se na něj prakticky jako na varhany. Nástroj je vysoký téměř 3 metry a v manuálové části má celkem 48 kovových plotének a v pedálové 24 zvonků. K jakým účelům se zvonkohra používala však nevíme. Zřejmě se uplatnila při divadelních a operních představení nebo sloužila jen tak pro zábavu.

Nástroj v Žirči byl restaurován v roce 2008 v ateliéru Českého muzea hudby v Praze. Mechanickou část restauroval Miroslav Kosťun, povrchovou úpravu obnovil Marek Scheib a chybějící zvonky (celkem 11 ks) zhotovil zvonař Rudolf Manoušek.

Žirečská zvonkohra je světovým unikátem a dosud není známo, že by se podobný nástroj někde dochoval.